Detektor kouře je zařízení, které detekuje kouř. Detektory, známé jako kouřové hlásiče, obvykle vydávají místní zvukový a / nebo vizuální signál ze samotného detektoru. Detektor slouží k ochraně objektu před požáry. Jakmile se k senzoru dostane kouř, detektor spustí poplach. Může se použít i jako samostatný detektor bez nutnosti připojení k bezdrátovému setu GSM nebo je nakonfigurován pro spolupráci s alarmem. Kouřové detektory jsou obvykle umístěny v plastovém obalu ve tvaru disku o průměru  ca 150 mm a šířce 25 mm, ale tvar se samozřejmě může lišit podle výrobce, nebo produktové řady. Většina kouřových detektorů pracuje buď na principu optické detekce (fotoelektrický kouřový detektor), nebo na principu ionizace (Ionizační kouřový detektor). Kouřové domácí detektory jsou obvykle napájeny záložní baterií.  Kouřový detektor se obvykle umísťuje do místnosti, kde hrozí riziko požáru (kuchyně, místnost s kotlem apod.). Čidlo umístěte doprostřed místnosti na strop pomocí dodané hmoždinky nebo šroubu.

Princip činnosti detektorů kouře

Detektory kouře využívají dva způsoby detekce kouře:

• Ionizační detektory

využívají ionizační komůrku se slabým zdrojem ionizujícího alfa záření (Am²⁴¹, 3 kBq).
Ionizace vzduchu v komůrce umožňuje průchod elektrického proudu mezi elektrodami. Vniknutí kouře do komůrky a mezi elektrody způsobí změnu velikosti tohoto proudu a detektor na tuto změnu reaguje vyhlášením poplachu.
Záření nevystupuje z komůrky do okolního prostředí.

• Optické detektory

využívají optickou komůrku se zdrojem a přijímačem infračerveného světla.
Vniknutí kouře do komůrky způsobí změnu toku světla mezi zdrojem a přijímačem a detektor vyhlásí poplach.
Světlo je neviditelné a nevystupuje z komůrky do okolního prostředí.

Který detektor si vybrat?

Kouřové detektory jsou obecně určeny pro použití ve vnitřním normálním prostředí bez zvýšené prašnosti a vlhkosti, jako jsou byty, kanceláře, ubytovací zařízení, chodby a společné prostory obytných domů a pod.

Oba principy, tj. ionizační i optický , jsou efektivní a oba jsou certifikovány pro kouřové detektory.

Ionizační detektory mají rychlejší odezvu na kouř z hořících plamenů obsahující menší částice spalin (to je „neviditelné“ kouře z hořícího plynu, lihu, benzínu a pod.).

Ionizační detektory jsou obecně levnější, ale mají tendenci k hlášení kouře i jen při plynech vznikajících při normálním vaření.

Optické detektory reagují rychleji na kouř z doutnajících ohňů („viditelné“ kouře ze dřeva, plastů, nafty a pod.).

Optické detektory jsou také citlivější na usazený prach uvnitř detektoru. Provoz v prašnějším prostředí může časem vést k falešným poplachům.

U obou typů detektorů však může pára nebo vysoká vlhkost způsobit kondenzaci vody na deskách plošných spojů a snímačích, což může vyvolat falešné hlášení poplachu.