Typy požárních hlásičů:
Opticko–kouřový požární hlásič detekuje vznikající kouř při hoření. Hlásič spustí poplach v momentě, kdy kouř dosáhne k místu, kde je hlásič namontován. Není vhodné instalovat požární hlásiče do míst se silnějším prouděním vzduchu, blízko ventilací nebo klimatizací. Při výběru umístění je nutné přihlédnout také k typu požárního hlásiče. Opticko–kouřový požární hlásič je spolehlivý, levný a velmi odolný proti falešným poplachům. Nejčastěji se montuje do obývacích pokojů, ložnic, na chodby a podobně. Není vhodný do prašných a vlhkých prostor (dílny, sklepa, koupelny aj).
Ionizační požární hlásič detekuje velmi citlivě a rychle vznikající zápach nejen ze spalování. Z tohoto důvodu není vhodný tam, kde lze předpokládat vznik přirozeného zápachu (garáž, obývací pokoj propojený s kuchyní). Na rozdíl od opticko–kouřového požárního hlásiče nevyvolává poplach v prašném prostředí.
Plynový požární hlásič detekuje unikající plyny (zemní plyn, propan–butan, oxid uhelnatý). Je vhodný do místností, kde hrozí únik plynu, jako jsou kotelny, kuchyně, koupelny s karmou. Umístění tohoto požárního hlásiče závisí na typu plynu, který chceme detekovat. Pro těžké plyny jej montujeme k podlaze, pro lehké plyny ke stropu, vždy však na stěnu. Plynový požární hlásič ovšem nedetekuje kouř ani vznikající požár.
- Princip detektorů plynů nedovoluje provoz na baterie, proto je vhodné vybrat místo blízko rozvodu 220 V.
Jak nainstalovat požární hlásiče
Rozmístění požárních hlásičů po objektu je třeba pečlivě zvážit. Rozhodně není třeba instalovat do každé místnosti. Ve většině případech je to dokonce nežádoucí. Nejprve je nutné zvážit a vytipovat nejpravděpodobnější místa vzniku požáru. Požár může vzniknout od elektroniky(televize, věž, počítač) případně některých zdrojů tepla či ohně (kamna, krby, svíčky) a nakonec velmi často také například od vánočního stromečku.
Nyní, když znáte potenciální místa vzniku požáru, bylo by v ideálním případě vhodné instalovat do každé této místnosti jeden požární hlásič. Avšak pokud se jedná o místnosti, kde může vzniknout kouř (kuchyň, místnost s krbem, místnost kde se kouří) neinstalujte do ní požární hlásič. V takovém to případě je vhodné nainstalovat požární hlásič do některé ze spojovacích místností (schodiště, chodba). Reakce bude sice pomalejší, ale nebude docházet k poplachu při každém kouření krbu či připálení jídla. Jediná místnost, kam požární hlásič patří v každém případě je ložnice. Zde vás spolehlivě ochrání před kouřem, který ve spánku dokáže velmi rychle udusit. Optimální a minimální rozmístění požárních hlásičů ukazuje obrázek.
´
Když už máte vybrané místnosti pro instalaci požárních hlásičů, řekneme si pár pravidel jejich instalace. Nejvhodnější je instalovat požární hlásič nad místo potenciálního vzniku požáru. Pokud je takových míst více , je vhodné zvolit pro instalaci střed místnosti. Šíření kouře po místnosti lze vidět na následujícím obrázku.
Nikdy však neinstalujte požární hlásič do rohu místnosti ani blízko ke stěně. Zde totiž vznikne při požáru místo s nízkou koncentrací kouře. Dále není vhodné instalovat požární hlásiče do míst se silnějším prouděním vzduchu, blízko ventilací nebo klimatizací. Nutné je také přihlédnout k typu požárního hlásiče. Pokud je vestavěný detektor požáru optickokouřový neumisťujte jej do místnosti s vyšší prašností. Detektor požáru na principu ionizace není vhodné umisťovat do míst se vznikem zápachů.
Jak rozmístit detektory plynu
Detektory plynu reagují na únik různých hořlavých plynů. Některé typy také na CO2 a jiné nebezpečné plyny. Instalují se pouze do místností s potenciálním únikem plynu (kuchyně, místnosti s wavky, místnost s karmou nebo plynová kotelna). Při instalaci je nejnutnější zjistit, zda-li chceme detekovat lehký plyn (stoupá ke stropu) nebo těžký plyn (klesá k podlaze). Podle toho také volíme místo instalace. Detektor plynu instalujeme vždy na stěnu a to buď ke stropu nebo k podlaze (dle typu plynu). Princip detektorů plynů nedovoluje provoz na baterie, proto je vhodné vybrat místo blízko rozvodu 220 V.
Testování požárních hlásičů a požárních detektorů
Po namontování je vhodné požární hlásiče a detektory otestovat. Tento test je vhodné opakovat nejméně jednou za 6 měsíců. Předejdete tak nefunkčnosti požárního hlásiče ve chvíli, kdy jej bude třeba k upozornění na vznikající požár.
Test požárního hlásiče lze provést několika způsoby. Nejběžněji se test provádí lokálně testovacím tlačítkem. U některých typů požárních hlásičů a zvláště u požárních detektorů je však nutné test provést pomocí aerosolu nebo kouře.
Test testovacím tlačítkem : většina požárních hlásičů disponuje testovacím tlačítkem. Při podržení či stisknutí tohoto tlačítka požární hlásič vydá zvukový signál jako potvrzení správné funkčnosti. Pokud se jedná o požární detektor zapojený do požárního systému, nemusí se tento typ testu přenést na centrální jednotku (záleží na typu detektoru). K testu je potom potřeba využít jiné metody.
Test požárním aerosolem: k testování požárních hlásičů a detektorů se vyrábí testovací aerosolový sprej. Tento sprej navodí detektoru iluzi kouře. Ve chvíli, kdy aerosol pronikne do detekční komory (cca 5s), začne detektor reagovat. Požární hlásiče jsou konstruovány na valivý kouř u stropu. Při testu je nutno stříknout aerosol do štěrbiny mezi stropem a detektorem. Stříknutí aerosolu přímo na přední stranu požárního hlásiče nevyvolá požární poplach.
Test cigaretovým dýmem: v domácích podmínkách lze využít k testu požárního hlásiče cigaretový dým. Pokud fouknete větší množství cigaretového dýmu do štěrbiny mezi stropem a detektorem, vyvoláte tak požární poplach. Reakce na pronikající kouř do vnitřností požárního hlásiče bývá cca 10 sekund. Při tomto testu je nutné dávat pozor na silný zvuk sirény, který by mohl poškodit sluch.
