Obecně rozlišujeme 4 úrovně ochran:

a) Perimetrická (0. linie = Venkovní ochrana) – ochrana okolí domu, zahrada

b) Plášťová (1. linie ochrany ) - místa proniknutí do objektu jeho pláštěm ochrana - magnetickými kontakty, senzory rozbití skla, nášlapné rohožky, senzory otřesů, atd..

c) Prostorová (2. linie ochrany) – pyroelektrické senzory pohybu, ultrazvukové senzory,  atd..

d) Předmětová (3. linie) - ochrana předmětů

Perimetrická ochrana je souhrn bezpečnostních opatření fyzické bezpečnosti, která je vymezená pouze na obvod pozemku chráněného objektu a na prostor mezi hranicí pozemku a chráněným objektem. Perimetr je katastrální hranice pozemku, která bývá z pravidla vymezena přírodními, anebo umělými bariérami (plot, živý plot, zeď, vodní tok). Úkolem perimetrické ochrany je především zabránění vstupu narušitele, jeho odrazení, nebo zpomalení při překonávání perimetru objektu. Perimetrická ochrana by měla při pokusu o překonání, nebo jeho překonání signalizovat narušení perimetru objektu. Detektory, které se používají na ochranu perimetru objektu, musí být odolné vůči větším klimatickým změnám, které jsou ve venkovním prostředí běžné a měli by být odolné vůči planým poplachům. Plané poplachy jsou obecně problémem venkovního prostředí. Je tomu tak z důvodu klimatických změn, pohybu zvěře, anebo pohybu stromů, větví, listů apod.

Ochrana perimetru pozemku je obecně podceňována. Proto se často setkáváme s nedostatečným zabezpečením této části objektu. Pro pachatele pak není problém se nepozorovaně dostat například přes plot, nebo zeď a posléze na pozemku objektu se připravit na vniknutí do objektu, který již je vybaven zabezpečením. Pokud je pachatel znalejší, tak mu nezabezpečený perimetr pozemku značně zjednodušuje práci při vniknutí do objektu.

Čidla pro perimetrickou ochranu dělíme na: -pasivní,  -aktivní.

Mezi aktivní čidla obvodové ochrany patří i infračervené závory (fotoelektrické ploty).

Infračervené bariéry a závory jsou nejrozšířenějším druhem detektorů venkovní ochrany. Skládají se z vysílače a přijímače. Vysílač vysílá infračervené paprsky a přijímač je přijímá. Pokud se infračervený paprsek přeruší, tak přijímač vyvolá poplach. Infračervené bariéry a závory můžou mít dosah až 250 metrů. Pro větší přesnost a odolnost jsou infračervené bariéry a závory vybaveny ochranným systémem, který je chrání před zarosením optiky, anebo proti povětrnostním podmínkám. Nejnovějším trendem jsou závory s bezdrátovým přenosem informací o narušení střeženého prostoru.

Důležitou podmínkou pro správnou funkci infračervených bariér je vysoká odolnost proti falešným poplachům způsobených např. deštěm, nebo přeběhnutím zvěře. Čím více infračervených paprsků se přenáší, mezi vysílačem a přijímačem, tím je odolnost proti falešným poplachům větší. Při snížené viditelnosti, by měla byt snížená i citlivost detekce, aby se zamezilo falešným poplachům. Vysílače a přijímače se montují na přímou vzdálenost. Proto je montáž v členitém a kopcovitém terénu velmi problematická.

Princip infrazávory:

Nastavovací prvek doby přerušení parsků se nachází na přijímači. Jedná se o tzv. pětinásobný DIP přepínač. První dvě pozice nastavují reakční dobu na přerušení paprsku. Čím kratší doba, tím jistější detekce protnutí, ale také vyšší náchylnost k falešné aktivaci při zhoršených optických podmínkách (sněžení, mlha, ...). Nastavovaná doba přerušení paprsku vždy odpovídá nejvyšší detekované rychlosti pohybu narušitele. Narušitel pohybující se rychleji , nebude detekován.

Výběr místa pro instalaci:

• Obě jednotky musí být nainstalovány na stabilní konstrukci (stěna, masivní sloupek) tak, aby byly výškově i směrově proti sobě.
• Prostor mezi jednotkami závory nesmí být narušen keři, vysokou trávou.
• Vzdálenost mezi jednotkami může být až 60 m.
• Přijímací jednotka nesmí být ovlivněna přímým sluncem.
• Jednotky jsou určeny pro montáž ve výšce 0,7 – 1 m.
• V případě, že paprsek jde rovnoběžně se stěnou, musí být odstup od stěny alespoň 1 m.
• V případě, že je v blízkosti jiná závora, nesmí se paprsky vzájemně ovlivňovat.

Infračervené bariéry

• Mezi vysílačem a přijímačem je vytvořena soustava až deseti paralelních IR paprsků, které tvoří detekční stěnu.
• Přerušením paprsků neprůhledným předmětem nebo osobou dojde k vyhlášení poplachu.
• Vysílač i přijímač se vždy musí montovat proti sobě tak, aby mezi nimi neležel žádný předmět a měly na sebe přímou viditelnost.
• Vzdálenost mezi přijímačem a vysílačem je dána konkrétním infračervenou bariérou a bývá v rozmezí 50 – 150 m.

Kontrola nasměrování pomocí voltmetru:

1. Vložte měřící hroty do svorek na přijímači závory, nastavte rozsah 10Vs.

2. Upravte nasměrování závory tak, aby jste voltmetrem změřili maximální napětí. Pro horizonatální nasměrování otáčejte celou optikou přijímače/vysílače a pro vertikální nasměrování použijte příslušný šroub.

3. Kvalitní detekce lze dosáhnout při napětí vyšším než 2,3V. Při nižší hodnotě je nutné zkorigovat nasměrování vysílače a přijímače.

Poznámka : Jsou-li jednotky umístěny příliš blízko sebe (např. při zkouškách " na stole") může dojít k saturaci signálu a I4 paprsek zmizí. Tento jev není závada a signál se objeví při nastavení normální provozní vzdálenosti.